Jawa 250 typ 590 Sport
rok výroby: 1966
V létě roku 2006 se ve zdejší inzerci nabízela ke koupi CZ 125 MX typ 511 z roku 1978. Na inzerát jsem se ozval a již v telefonickém rozhovoru
bylo znát, že prodejcem je starší pán který motocyklům velice dobře rozumí a s nadšením si o nich rad povídá. Pan prodejce se nacházel v kalifornském univerzitním městě Berkeley, ležícím na protějším břehu od San Francisca. Při rozhovoru mi také pan pověděl, že vlastni i jednu cestovní Jawu. Koupi CZ 125 MX jsem s nim domluvil a při příjezdu do Berkeley na mě cekalo překvapení.
bylo znát, že prodejcem je starší pán který motocyklům velice dobře rozumí a s nadšením si o nich rad povídá. Pan prodejce se nacházel v kalifornském univerzitním městě Berkeley, ležícím na protějším břehu od San Francisca. Při rozhovoru mi také pan pověděl, že vlastni i jednu cestovní Jawu. Koupi CZ 125 MX jsem s nim domluvil a při příjezdu do Berkeley na mě cekalo překvapení.
Oním prodejcem byl motocyklový fanoušek a sběratel pan Ronald Penndorf a v jeho prostorné garáži s dílnou se nacházelo veliké množství krásných starých motocyklů. Přímo za vraty staly dva motocykly z přelomu 70-tých a 80-tých let, Kawasaki Z 1000 a Honda 650 Turbo, na kterých pán, dle jeho slov, stale jezdi. Dále se u něj v hloubi garáže nacházela veliká spousta pečlivě uskladněných a přikrytých motoveteránů z 50-tých a 60-tých let věhlasných značek: Velocette, Triumph, Norton, Hodaka, BMW, Honda a spousta dalších. K mému údivu byla většina těchto motocyklů ve vynikajícím stavu a jen tak velmi skromně a neuspořádaně rozestavěna po cele garáži a dílně. Například já by jsem si motorky naaranžoval na jedné polovině garáže a druhou polovinu používal jako dílnu a garáž... Ale co já vím o přístupu a vnímaní zdejších lidí k těmto věcem....
Také dva zajímaví autoveteráni se u starého pana nacházeli: jedním z nich byl CITROEN 2CV a značku druhého auta si již nepamatuji.
Pan Penndorf se svěřil, že po cely život má k motocyklům velký vztah a když mel trochu peněz navíc, kupoval ty motocykly, které byly za dobrou cenu. A v dnešní době se rozhodl některé z nich prodat a přilepšit si tak k penzi, z čehož prý má největší radost jeho žena...
Dále pan Penndorf povídal o svém německého původu jehož předci přicestovali z jižního Německa do USA již tri generace nazpět v 19-tem století a žili v německé komunitě ve státě Wisconsin. Naše debata se přesměrovala právě na povídaní si o teto komunitě Němců a Skandinávců žijících ve Wisconsinu. V odpočinkové místnosti vedle garáže mě starý pán seznámil s jeho knihovnou, sbírkou gramodesek a sbírkou modelů letadel. Knihovna vypovídala prevážně o vztahu majitele k motorismu, technice a letectví , gramodesky o nadšení pro vážnou hudbu. Mezi modely letadel a knihami o letectví mi pan Penndorf ukazoval a popisoval právě česká letadla z první poloviny minulého století, která já znám jen velice vzdáleně a od vidění, ale on neskrýval nadšení nad jejich tehdy nadčasovým designem a technikou a velice znale mi o nich vše popisoval. U gramodesek mi znalecky ukazoval hudbu od všemožných světových skladatelů - ruských, českých, německých, rakouských, italských....
Poté se mnou pan Penndorf zašel do zadního kouta garáže a odkryl plachtu od Jawy o které mi říkal v telefonu. Zpoza plachty se objevila tato krásná 250ka Sportka na niž mě při prvním pohledu zaujalo:
- atraktivní dvoubarevné lakovaní s vysokým leskem jehož převládající černá barva svědčí o obeznámení se v Jawě s požadavky amerických motoristů majících černou v největší oblibě (za povšimnutí stoji také vysoká tvrdost laku - na rozdíl od tehdy běžně používaného Jawáckého červeného lakování s měkkou strukturou barvy kde je tato barva snadno rozpustitelná leštěnkou) - lakované zadní a boční madlo
- stříbrné středy ráfků ohraničené zlatým linkováním
- pneumatiky BARUM Super Sport
- držáky SPZky na předním blatníku
- černě lakovaná tabulka, určená k připevněni přidělené zadní SPZky, s roztečí přesnou na vydávané motocyklové SPZky v USA.
Velice se mi líbila a když pan Penndorf viděl mé nadšení, nabídl mi, že by mi ji také prodal.
Na koupi Sportky a její převoz jsem vsak nebyl připraven a motorku si u něj prozatím jen zamluvil. Její dovoz jsem uskutečnil až o rok později, na podzim 2007 a k jejímu zprovoznění se dostal v červenci 2008.
K teto Sportce mi dále pan Penndorf vypověděl, že ji koupil v roce 1980 od svého kamaráda vlastnícího motocyklovou prodejnu D&D Cycles, v době, kdy tuto prodejnu zavíral před nástupem do penze. A také mi o jeho kamarádovi vyprávěl, že v 60-tých letech žil několik let v Číně, kde prodával právě Jawy. Ale nějak mu tam prý jeho obchod neprosperoval a tak se vrátil zpět do San Francisca.
Také jsem se samozřejmě pana Penndorfa zeptal na to, co si mysli o motocyklech JAWA? Přímo jsem mu položil otázku. Ale Jawy zde nebyly moc dobrými motocykly - že? On na mě udiveně pohlédl, zakroutil hlavou a odpověděl: Ale byly dobré! A z jeho pohledu a slov bylo znát, že není z těch, kteří by někomu vychvalovali motocykl jen proto, že mu jej prodávají. Tak jsem se ještě dále pana Penndorfa zeptal. A pamatujete si, zda-li zde v 50-tých a 60-tých letech Jawy a Čezety běžně jezdili? A on odpověděl. Yes in maroon (Ano v maronové / tmavě červené).
K motocyklu jsem od pana Penndorfa obdržel Návod k obsluze pro typy 559/04 a 360/00 a Dodatek k Návodu k obsluze k typům 590/01 a 361/01, oba v angličtině.
Samozřejmě jsem se snažil dohledat něčeho přesnějšího a specifičtějšího k tomuto typu Jawy, ale ničeho dalšího jsem se nedobral - takže zřejmě Návod a jeho Dodatek byla asi opravdu celá dokumentace která byla k motocyklu dodaná přímo výrobcem. až později jsem se u motocyklu svých známých dopátral, že typová označeni 590/01 a 361/01 nesly Jawy vyráběné pro USA ve stejném období z let 1965 až 1966, ale lišícími se jiným provedením světlometu použitým ze soutěžních typu Jaw. Tyto typy Jaw byly pro USA vyráběny zřejmě z důvodu požadavků zákazníků zvyklých na strohý vzhled svých domácích značek Harley-Davidson a převážně z Británie dovážených Nortonů, Triumphů a jiných...
Doma jsem při bližším ohledání Sportky zjistil dvě male závady:
- chybějící pasek zpevňující pravý boční plech k drzáku stupačky a výfuku
- stříbřenkou částečně zatřenou korozi chromovaných drátů kol, což zřejmě provedl pan Penndorf
Ale vše ostatní se zdálo původní, nedotčené a údaj na tachometru 762 mil mi připadal také reálný. A protože Sportka byla navíc jen lehce omšelá a mastná, rozhodl jsem se její časti velice opatrně rozebrat, vyčistit, promazat, seřídit, přetěsnit a nakonzervovat. Prostě tak, abych pro její zprovoznění udělal maximum dle mého nejlepšího vědomí a svědomí.
Pokusím se zde zpětně vyjmenovat některé z procedur mnou provedených s použitím přípravků v dnešní době nás obklopujících:
- promazání ložisek kol, řízení a čepu zadní vidlice (odkaz)
- promazání všech bowdenů a cepů (bowdeny přímo přípravkem k tomu určeným – (odkaz)
- výměna oleje v předních tlumičích pérováni
- přetěsnění levého víka motoru, při teto příležitosti manuální odlepeni spojkových lamel
- výměna těsnicího kroužku čepu páky startovaní a řazení
- demontování motoru z rámu jen za účelem snadnějšího vyčištění zadní časti motoru a přilehlého rámu
- demontovaní hlavy válce a válce pouze za účelem dekarbonizace a manuálního promazání ložisek, válce a pístu, protože Sportka dle vyjádřeni pana Penndorfa jezdila naposledy v polovině 80-tých let. Původní těsněni pod hlavou válce i pod válcem zůstalo nepoškozeno a bylo znovu použito
- původní oprýskaná černá barva válce a lehce zkorodovaný pozinkovaný povrch páčky čepu přední brzdy a záchytu reakce zadní brzdy byl 
nahrazen velice autenticky shodným povrchovým nástřikem ze spraye od zde zavedené firmy DUPLI COLOR, což jsou jedině nepůvodní věci na motocyklu provedené z mé strany a kterých již dnes trochu lituji.
nahrazen velice autenticky shodným povrchovým nástřikem ze spraye od zde zavedené firmy DUPLI COLOR, což jsou jedině nepůvodní věci na motocyklu provedené z mé strany a kterých již dnes trochu lituji.
- vymytí karbonu z výfukových kolen a vnitřních časti výfuku přípravkem YAMALUBE Combustion Chamber Cleaner (odkaz)
- původní těsnící kroužky výfuku a výfukových kolen byly namontovány zpět, pouze jsem k nim dodal vysokoteplotní silikon pro jistější neprostupnost kouře a karbonu (odkaz)
- vyčištění a znovudotažení všech elektrických spojů
- povrch drátů a bužírek ošetřen osvedčeným silikonovým přípravkem MOTUL Shine & Go odpuzujícím prach a vodu (odkaz)
- průchodnost botky svíčky a jejího vysokonapěťového kabelu proměřena ohmmetrem a nepůvodní zapalovací svíčka CHAMPION samozřejmě nahrazena za výrobcem doporučovanou PAL Super 14-7 ze starých zásob
- vymyti karburátoru (odkaz) a zabroušení jehly karburátoru
Tato Sportka má na štítku jako typové označení uvedeno pouze 590. A mezi tímto skutečným motocyklem a přiloženým Dodatkem k Návodu k obsluze lze vysledovat rovněž několik rozdílů:
- el. schéma v Dodatku k Návodu k obsluze popisuje přední parkovací světlo, ale motocykl nemá již z výroby přední parkovací světlo vůbec instalováno (jako parkovací světlo je zde použito pouze zadní červené, což se shoduje i se zapojením elektroinstalace všech ostatních motocyklu prodávaných donedávna na trhu v USA). 
- motocykl má, na rozdíl od Dodatku Návodu k obsluze, z výroby instalovanou žlutou/oranžovou kontrolku neutrálu v přední časti tachometru
Vše ostatní se vsak s Návodem a jeho Dodatkem shoduje, zejména údaje o typovém označeni motoru (590), karburátoru (2926 SBD - 16 b) a osazeni trysek karburátoru (hlavni 96, volnoběžná 50) se shodují.
Dále jsem při čištění výfuku objevil rozdíl v jejich tlumičích, protože i zde jsou použity výfukové tlumiče shodné s tlumiči u motocyklu JAWA Super Sport a JAWA Californian vyváženými do USA, tj. s pouze zadní 15cm dlouhou polovinou tlumičů uložených v pouze třech přepážkách - namísto námi více známých 30 cm dlouhých výfukových tlumičů.
Proto také odhaduji, že základní zde udávaný maximální výkon na štítku motocyklu a v Návodu k jeho obsluze (14 BHP / 5000 rpm) bude u tohoto konkrétního motocyklu jistě malinko vyšší a posunut do vyšších otáček, což odráží znalost výrobce o povolené vyšší hlukové hladině vozidel provozovaných v USA. Dále tohle nižší výfukové tlumení a s ním spojeny vyšší výkon motoru ve vyšších otáčkách jistě umožnili výrobci ustavit parametry motoru vhodnější pro americké cestovaní ve vyšších průměrných rychlostech s převažujícími dálnicemi a silnicemi dálničního typů na rozdíl od cestování v evropském stylu s naopak převažujícími úzkými a klikatými okreskami a tudíž nižšími průměrnými rychlostmi. Proto jsem tomuto motoru také nastavil předstih na horní hranici výrobcem doporučovaného rozmezí, tj. 4 mm.
Kniha Údržba, opravy a seřizovaní motocyklu JAWA od pana Jiřího Dočkala popisuje u těchto typu motocyklu lapované pístní kroužky, což však já nemohl při vizuálním pohledu na kroužky potvrdit ani vyvrátit a k motocyklu dodaná literatura se o těchto věcech rovněž nezmiňuje. Zajímavé by bylo dobrat se u výrobce toho co bylo jeho záměrem při instalaci lapovaných pístních kroužků, zda-li urychleni záběhu či rozdílnost v zahraničí používaných motorových olejů? Či ještě jiné důvody?
Na štítku není ražena poslední číslovka roku výroby, pouze je předtištěno první trojčíslí 196, ale z dvojčíslí 66 vyraženého na štítku dynama lze rozpoznat, že zřejmě cely motocykl byl vyroben v roce 1966.
T
akže jistě toto atraktivnější provedeni Jawy 250 Sport mělo v daném období v USA doplňovat celou řadu nabízených československých motocyklů JAWA a ČZ přicházejících právě pro rok 1966 s několika zásadnějšími novinkami kde šlo o námi známé modely motocyklů: JAWA Californian I. a ČZ Trial, ale i nám méně známé odlehčené verze maloobjemových Čezet 125/175 Sport nabízených ve třech atraktivních barevných provedeních (nachově červená, slonová kost, černá) z nichž u verzí 175ccm bylo navíc možno vybrat provedení s dynamostartérem či bez dynamostartéru.
akže jistě toto atraktivnější provedeni Jawy 250 Sport mělo v daném období v USA doplňovat celou řadu nabízených československých motocyklů JAWA a ČZ přicházejících právě pro rok 1966 s několika zásadnějšími novinkami kde šlo o námi známé modely motocyklů: JAWA Californian I. a ČZ Trial, ale i nám méně známé odlehčené verze maloobjemových Čezet 125/175 Sport nabízených ve třech atraktivních barevných provedeních (nachově červená, slonová kost, černá) z nichž u verzí 175ccm bylo navíc možno vybrat provedení s dynamostartérem či bez dynamostartéru.
V té době již samozřejmě v USA byly v dané objemové kategorii motocyklů určených pro provoz na veřejných komunikacích populárnější motocykly lehčí a výkonnější s pevnějším dvojitým rámem, často s určením pro univerzálnější a zábavnější vyžití jak na silnici tak i v terénu (viz. např. Suzuki Scrambler či silniční Yamaha GP 350). Čehož si v Jawě a ČZ jistě byli vědomi a tak toto zpoždění alespoň zčásti kompenzovali nižší prodejní cenou svých motocyklů a dodáním na trh již zmíněných modelů Californian a Trial. A tyto klasičtější Sportky alespoň vybavovali atraktivnějším lakováním a jejich zviditelnění v propagačních materiálech provázelo odkazováním se na klasiku hesly:
JAWA - světově nejlepší dvoutakt
Prezentujeme světově nejpraktičtější motocykly
Některé firmy vyrábějí motocykly pro sezonu či dvě sezony - my vyrábíme motocykly pro generaci či dvě generace...
Jawa nevyžaduje neustálé seřizovaní a není tím kdo vyžaduje nákladnou opravu po sezóně či dvou sezónách
Což u této konkrétní Sportky navíc provázejí instalované držáky SPZky na předním blatníku, které již tehdy jistě nebyly potřebné, ale snažily se zaujmout odkazem na výjimečnost, retro a klasiku
Startování a běh motocyklu se vyznačuje velice čitelným a ladným chodem. V provozu dnešní doby a zdejších dnešních velkoobjemových vozidel je samozřejmě největším handicapem akcelerace ze světel na křižovatkách kde tato vozidla nabudou (zde nejrozšířenější maximální povolené městské a příměstské cestovní) rychlosti 30 mph (48 km/h) doslova v mžiku, ale Sportka na tom musí chvíli pracovat. Při dobržďování je třeba počítat s o trochu delší brzdnou drahou a větším tlakem na brzdové páky v porovnaní s novodobějšími motocykly, ale i tak je jízda na Sportce velice klidná, příjemná a vyzívající spíše na projížďku za klidného letního nedělního dopoledne.
Zatím jsem na Sportce najel pouze necelých dalších 200 mil a karburátor mam stále nastaven na záběhový provoz. Benzin míchám s minerálním olejem Castrol A 747 v poměru 1:40 jež svojí příjemnou ricinovou vůní dotváří kouzlo projížděk za starých časů. Sportka přijela v září 2008 k restauraci Klas (odkaz) přivítat posádky tří Velorexů účastnících se dálkové jízdy po Route 66 jež zde měla své veřejné slavnostní zahájení (odkaz).
I při pečlivém uložení Jawy panem Penndorfem s plnou nádrži se lehká koroze nevyhnula napadení horní stěny nádrže. Neustálé odpadávání malých částic jsem řešil odstřeďováním v zatočené průhledné hadičce se sítkem. Jelikož však uvolňovaní částic nemělo konce, tak jsem později vyřešil problém zakrémovaním nádrže přípravkem k tomu určeným (odkaz). Takže dnes je již, na rozdíl od fotografií, Sportka zpětně vybavena černou benzinovou hadičkou s nahoře umístěným kovovým kroužkem. Také kola Sportky jsou navíc staticky vyvážena, čehož bylo nejdříve dosaženo otáčením pneumatik na ráfcích a až následně dovyváženo olůvkama. Nápisy na pneumatikách jsem vypsal já, ale před nafocením motorky mě již zřidnul zbytek barvy pro přední kolo z něhož barva následně oprýskala. Ale to jsem později také napravil.
V létě roku 2008 jsem v inzerci objevil a domluvil koupi jednoho zajímavého československého jízdního kola z roku 1969, které se shodou náhod opět nacházelo v Berkeley. Chtěl jsem kontaktovat pana Penndorfa, aby mi jízdní kolo případně převezl k němu domů do doby než se do Berkeley opět dostanu, ale nikdo mi již nezvedal telefony a nikdo neodepsal na maily. Když jsem se k odebrání kola na podzim 2008 dostal, zajel jsem též k domu pana Pendorfa, ale nikdo mi rovněž neotevřel ani nezvednul telefon.